KRÁSNÉ VELIKONOCE

KRÁSNÉ  VELIKONOČNÍ SVÁTKY  VŠEM  I KDYŽ  NÁM  DOBA  NEPŘEJE, TAK ALESPOŃ  NĚCO   K POČTENÍ:

 

 

Jarní pranostiky

Dokud vlaštovička nezašveholí, jara nebude.

Časné jaro-mnoho vody, jarní deště-mnoho škody.

Málo trávy na louce, málo peněz v tobolce.

Jarní déšť je pro rostliny, podzimní pro prameny.

Je-li vrána nablízku, je nejvyšší čas síti.

Jak prvně zahřmí,fialka víc nevoní.

Kukačka dříve nezakuká,dokud se nenažere zeleného ovsa.

Je-li večer silná rosa,zrána zpívá dobře kosa.

Kdo na jaře neseje,v zimě nevěje.

Prostuzené ranní rosy,ohlašují pěkné časy.

Slavík začíná zpívat až když se může napít rosy z březového listu.

   

Velikonoce

Velikonoce či pascha jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k němuž podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování, k němuž došlo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Hospodinem z egyptského otroctví. V západní křesťanské tradici Velikonoce připadají na neděli po prvním jarním úplňku, tedy na měsíc březen či duben. Slovanský název svátku, Velikonoce, se vztahuje na "velkou noc", v níž byl Kristus vzkříšen.

K Velikonocům se váží naděje věřících na duchovní obnovu života. Pro mnohého člověka zůstává smysl svátků jara s velikonočním tajemstvím skryt anebo stojí ve stínu Vánoc, které dnes znamenají dominantu roku. Snad je to tím, že se část lidské společnosti po mnoho generací odklání od hledání duchovních hodnot a směřují jinými cestami.

Věřící slaví Velikonoce jako svátky vykoupení, svátky naděje. Velikonoční slavností Zmrtvýchvstání Páně každoročně vrcholí liturgický rok křesťanů. Současně je to období, v němž se koncentroval duchovní základ lidové kultury. Pojetí Velikonoc se tedy podle místa, prostředí a času různí.

Církev dala velikonočním přípravám a oslavám v kostele (cyklus zabírá 40 + 50 dní) řád a reformami napravovala odklánění obřadů od biblického času a smyslu Velikonoc. Jejich příprava začíná na Popeleční středu, tj. 40dní předem, které pro křesťana znamenají šest neděl koncentrace, pokání, půstu. O páté neděli postní (Judica, Smrtná či Smrtelná neděle) se v katolickém obřadu poprvé připomíná Kristova smrt. Šestá neděle (poslední), postní neděle je Květná (Palmarum), jíž počíná velikonoční Svatý týden (Velký, pašijový týden). Jeho obřady určuje liturgie: podle ní spočívá těžiště Velikonoc ve třech dnech – Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Velikonoce i liturgický rok vrcholí slavností Zmrtvýchvstání Páně na Bílou sobotu.

 

Svatý týden

Ze všech svátků mají Velikonoce nejdelší přípravné období. Vrcholí ve Svatém týdnu, nazývaném podle biblického příběhu umučení Ježíše také Pášijovým nebo Velkým týdnem.

 

Začíná Květnou nedělí, graduje svatým třídenním, tj. Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem a Bílou sobotou, končí před slavností Vzkříšení.

 

Jako příprava ke spoluúčasti člověka na velikonoční obnově je Svatý týden období výlučné. Jsou to dny očisty skutečné i symbolické a dny střídmosti, půstu, klidu, ticha i mlčenlivosti, soustředění.

 

Posvátný charakter těchto dní umocňují lidové tradice svěcení jara (zvláště obyčeje zaměřené k ochraně budoucího živobytí a zdraví rodiny), dává váhu projevení lásky, milosrdenství, spoluúčasti darem.

 

Modré pondělí: Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly jarní prázdniny.

 

Šedivé úterý: V tento den hospodyně uklízely a vymetaly pavučiny. Ani jeden z těchto dvou dnů nebyl nijak výjimečný z hlediska lidových zvyků. Větší roli hrály dny nadcházející.

 

Popelečná středa: Také Škaredá - Jidáš ten den na Ježíše žaloval, Sazometná - vymetávali se saze z komína, Smetná. V tento den se nemá podle lidové pověry nikdo škaredit, protože by mu to mohlo vydržet každou středu v roce.

 

Zelený čtvrtek: Tento den byl dnem odpuštění. Rodiny se modlily a všichni se omyli rosou, která bránila onemocnění šíje a dalším nemocem. Uklízelo se a smetí se odnášelo na křižovatku cest, aby se nedržely v domech blechy. Aby stavení opustil hmyz a myši, zvonilo se paličkou o hmoždíř. Na Zelený čtvrtek utichaly zvony - "odlétaly do Říma". Znovu se rozeznívaly na Bílou sobotu. Místo zvonů se však ozývaly ve vsích dřevěné řehtačky a klapačky - "klapání". V odpoledních hodinách se scházeli chlapci a dívky a říkali říkanky o  Jidášovi. Dodneška se právě tento den objevuje na pultech pečivo - "jidáše", které se i dříve podávalo namazané medem.

 

Velký pátek: Toto byl den hlubokého smutku a dodržoval se přísný půst - na památku ukřižovaného Ježíše Krista. Také výzdoba kostelů byla tento den chudá a písně se zpívaly bez doprovodu varhan. Někde i na Velký pátek nahrazovaly řehtačky hlas zvonů a oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, děti s řehtačkami honily Jidáše. Nemělo se pracovat na polích (hýbat se zemí), nemělo se prát prádlo. Přesto symbolem Velkého pátku byla voda - tou se lidé omývali pro zdraví, vykrápěl se chlév a omývala zvířata. Také se tento den děly zázraky - zem se otevírala, aby ukázala své poklady.

 

Bílá sobota: Ještě před východem slunce se muselo uklidit, vybílit stavení, vymetalo se novým koštětem. Pekly se mazance, beránci a také chléb. Vše se chystalo na Boží hod velikonoční. Chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a zdobila se vajíčka.

 

Boží hod velikonoční: Ze soboty na neděli došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Noc byla označována za "velkou" - a odtud název Velikonoce. V neděli se také začala jíst tradiční velikonoční jídla - vejce, mazanec, beránek, víno a chleba. Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů, klobás, nádivek a dalších. Na Boží hod se setkávaly jen nejbližší rodiny, bez přátel a známých.

 

Velikonoční pondělí: Tomuto dni se také říkalo Červené pondělí. Brzy ráno vycházeli chlapci - koledníci s pomlázkami šlehat děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost. Dostávali od děvčat malovaná vajíčka a cukroví. Proutí, ze kterého se pomlázky pletly, byla přisuzována životodárná síla. Kdo dostal pomlázkou, ten omládl.

Jarní a velikonoční kuchyně

Jak pro hospodáře, tak pro hospodyni byli Velikonoce a stejně tak celé jaro ve znamení velké práce. Zatímco hospodář byl od slunka do slunka na poli, hospodyně stála před nelehkým úkolem, jak z mála uvařit hodně. Sklep i komora po zimních masopustech byli v tuto dobu téměř prázdné a možnosti surovin, ze kterých by se dalo vařit velmi omezené. A tak se vařili zejména brambory, pekli bramborové placky, na řadu přicházeli hrách a kroupy. Z toho mála, co ještě zbývalo se snažila hospodyně ušetřit co nejvíce na přicházející Velikonoce.

Symboly velikonoční kuchyně, tedy téměř obřadní pokrmy v tento čas byly především různé druhy pečiva (jidáše, mazance, později i beránek), k přípravě nádivky nebo jarní polévky se zas využíval špenát, kopřivy, šťovík a různé jarní bylinky.Ovšem nejdůležitější byla vejce, která neměla chybět v žádné jarní kuchyni.

 

Polední jídelníček, pocházející z doby někdy okolo roku 1900

Zelený čtvrtek
Hrachová polévka s praženou žemlí
Špenát s pečenými vejci nebo teplé jidášky s medem

 

Velký pátek
Bramborová polévka houbová
Tvarohové knedlíky s vařeným sušeným ovocem

 

Bílá sobota
Polévka z kozlečího mozečku a pražené krupice
Drobty z kůzlete s dušenou rýží

 

Neděle velikonoční
Polévka hovězí s vaječným svítkem
Pečený kozlečí zadek s napodobenými drobnými brambůrky

 

Pondělí velikonoční
Bílá polévka z prolisované zeleniny s praženou žemlí

Vepřová pečeně s houskovým knedlíkem a dušeným zelím

 

Koledy

 

Velikonoční pro kluky  Upletl jsem pomlázku, je hezčí než z obrázku, všechny holky, které znám, navštívím a vymrskám, než mi dají vajíčko, vyplatím je maličko		Velikonoční pro holky Kropenatá slepička snesla bílá vajíčka, obarvím je, vymaluji, všechny chlapce podaruji, pentličky si nastříhám, na pomlázku jim je dám.
	Moravská velikonoční koleda Pomlázka se raduje když nekoho šmaruje a šmarovat nepřestane dokud něco nedostane
Paní jde z louky Paní jde z louky, nese misku mouky, bude jí maličko, jistě přidá vajíčko		Malované vajíčko Malované vajíčko, to je moje srdéčko, dávám Ti ho z lásky, nevracaj ho zpátky.
	Komu já Komu já vajíčko daruju, toho já upřímně miluju, komu já vajíčko dám, toho já ráda mám.
Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný. Nedáte-li, malovaný, dejte aspoň bílý, slepička Vám snese jiný.		Panímámo zlatičká, darujte nám vajíčka, nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička do horního rybníčka a z rybníčka do louže kdo jí odtud pomůže?
	Přišlo jaro, slunce svítí, v zahradách je plno kvítí. Co to ptáci štěbetají? Že mi tady rádi dají, malovaná vajíčka, co jim snesla slepička.
Koleda, koleda proutek z vrby, mlsný jazýček mě svrbí. Koleda, koleda holoubek dejte něco na zoubek		Otloukej se, píšťaličko, otloukej se mízo-lízo, nebudeš-li se otloukati, budu na tě žalovati.
	Já jsem malý koledníček, tetičko přišel jsem si pro červený vajíčko. Pro vajíčko červený, pro koláč bílý, jsem-li já vám, tetičko, koledníček milý?
Dávaj vajec kázal kadlec, kázal kadlec i kadlička, abys dala dvě vajíčka, jedno bílý, dvě červený, šak slépka snese jiný, vajíčko se kotoulí, slepička se popelí, u pastýřů v koutu, na prašivým proutku. Prašivý se zlámal, zlatý se ukázal.		Hody, hody doprovody, já jsem malý zajíček, utíkal jsem podle vody, nesl košík vajíček. Potkala mě koroptvička, chtěla jedno červené, že mi dá lán jetelíčka a já říkal: Ne, ne, ne. Na remízku mezi poli, mám já strýčka králíčka, tomu nosím každým rokem, malovaná vajíčka